Stromy, které dosahují obvodu 54 metrů nebo třeba stáří 5000 let

Cestovatel a fotograf přírody Tomáš Míček už patnáct let "portrétuje" neobyčejné stromy z celého světa. "Nejde mi jen o jejich botanickou pozoruhodnost - kromě stáří, velikosti a jiných superlativů hledám hlavně krásu," vysvětluje.

Po výtvarné stránce jsou výjimečné, třeba dvojice baobabů z Madagaskaru připomíná surrealistické malby Maxe Ernsta a australské trávové stromy vypadají spíše jako bytosti z jiného světa, které jen náhodou zakořenily. Dlouholeté úsilí zúročil Míček v knize Stromy (Bäume), jež mu nyní vychází v Rakousku.

Mexická bahenní cypřiš
Taxodium mucronatum
jižní Mexiko

Objemnější strom na světě nenajdete, jeho průměr činí čtrnáct a půl metru, obvod měří padesát čtyři metrů a větve v koruně jsou mocné jako kmeny statných dubů, strmí do dvaačtyřicetimetrové výšky. Jak široký, tak dlouhý. Bizarní nádorový útvar na kmeni vpravo od středu se jmenuje El Leone, protože připomíná hlavu lva. První zmínky o tomto stromě pocházejí už ze šestnáctého století od španělských dobyvatelů, je však mnohem starší, rostl několik tisíc let.

"Nazývají ho El Tule, podle městečka, kde stojí," říká Tomáš Míček, jenž do Mexika letěl speciálně kvůli tomuto stařešinovi. "Dříve rostl v mokřinách, které se časem vysušily, až se ocitl na suchu a hrozil mu postupný zánik. Podařilo se ho ale zachránit tím, že k němu zavedli podzemní zavodnění, takže dobře prosperuje. Chrání jej nízký plůtek a střeží hlídač, který každého, kdo se chce dostat do bezprostřední blízkosti, okamžitě vykáže."

Baobaby
Adansonia grandidieri
Madagaskar

Baobaby má Tomáš Míček hodně rád. Fotografoval je tak často, že by to vydalo na celou knihu. "Tenhle snímek jsem exponoval v posledním slunci před soumrakem; jen jsem složil stativ, tak zapadlo. Proto je tak hezky do červena zabarven. Ze zásady nepoužívám filtry a nic nevylepšuji.

S jedním kamarádem jsme si najali auto a vypravili se do suchých lesnatých oblastí jihozápadního Madagaskaru. Byl jsem tam už několikrát. Věděl jsem, že tam rostou baobaby dosahující jedinečných forem, některé vypadají jako obrovské baňaté lahve, brambory nebo řepa, jindy připomínají zvláštní bytosti."

Když se podíváte na fotografii pečlivěji, neujdou vám kulaté prohlubně na jejich "tělech". Jsou to jizvy po výstupových kolících. Baobaby mají v korunách plody se spoustou vitaminu C, jenže kmen je hladký, a aby po něm mohli domorodci vylézt, zatlučou do měkkého dřeva krátké kolíky. Vyšplhají po nich nahoru a shodí plody dolů.

Trávový strom
Xanthorrhoea australis
Austrálie

"Pro mě je to nejúžasnější strom na světě," říká Tomáš Míček. O existenci až patnáctimetrových trávových stromů se poprvé dozvěděl v šedesátých letech minulého století z časopisu 100+1. Od té doby věděl, že je musí vyfotografovat. Před třemi lety se mu to nakonec povedlo. Kde je našel? "To neprozradím, protože bych nechtěl, aby je ohrozily spousty turistů. V celé Austrálii jsou jen dvě údolíčka, kde rostou takoví giganti, všude jinde se vyskytují pouze menší druhy.

Bylo těžké je najít, pronajal jsem si obytný vůz a jel jsem ze severu na jih, dlouho jsem hledal - a najednou jsem je uviděl: byl to pro mě svátek, pocit opravdového štěstí. Nejsou nijak chráněné, rostou na soukromém pozemku, kolem nich se pasou ovce. Australané tyto endemity, které se nacházejí právě jen v Austrálii, berou jako běžnou součást přírody."

Borovice srstnatá
Pinus aristata
Kalifornie

Borovice srstnatá je výjimečně odolný strom, jenž dosahuje stáří až pěti tisíc let. Paradoxně se tomuto druhu daří ve vysokohorských oblastech, kde je sucho a jen málo živin. Stromy nejsou příliš vysoké, sahají do dvaceti metrů, ale bývají podsadité a vesměs bizarních tvarů.

"Zamířil jsem do White Mountains, kde rostou," vzpomíná fotograf. "Vyjel jsem do výšky tři tisíce metrů, a i když jsem měl dobré silné auto, už skoro nechtělo dál, protože mělo málo kyslíku. Musel jsem několikrát zastavit, aby se vzpamatovalo.

Nakonec jsem stejně zbytek cesty došel po svých a objevil strom, který přesně odpovídal mé představě: částečně suchý, s věkovitou uzlovitou korunou, částečně zelený a pořád vitální."

Tomáš Míček upozorňuje, že když tvrdé dřevo borovice odumře, zvětrává jako skála. Američtí přírodovědci našli dokonce deset tisíc let staré dřevo, zcela odumřelé stromy stojí ještě dalších tisíc let jako úctyhodná torza.