Hodinkové údolí: Muzeum ve švýcarském La Chaux-de-Fonds jde napříč časy

Základy hodinářské výroby se datují do poloviny 16. století do Ženevy. Když se švýcarský teolog Jean Calvin (vlastním jménem Jean Cauvin, zakladatel kalvinismu) snažil odlákat lid od světských radostí a obrátit jejich myšlenky k Bohu, dosáhl mimo jiné i zákazu nošení zlatých šperků.

Jeho na tehdejší dobu radikální myšlenky měly nečekaný efekt. Připravily o práci proslulé šperkaře a zlatníky. Protože by byl hřích (a to snad uznal i Kalvín) nevyužít jejich zručnosti a umu, začali se přeorientovávat na jemnou mechaniku. Se svým smyslem pro preciznost tak dali vzniknout výrobě velmi přesných chronometrů.

200 kilometrů plných hodinek

"Co je lepší, prodat kilo kolejnic, nebo kilo hodinek?" vysvětloval mi poněkud manipulativně před lety kamarád. Tehdejší československé hospodářství, postavené na těžkém průmyslu, nemohlo švýcarské hodinářské přesnosti a filigránské jemnosti konkurovat a naše diskuse se točila okolo vízovým příslibem blokované země pod Alpami. Pointa jeho otázky mi v celé hloubce došla o dvě desítky let později při návštěvě "hodinkového údolí" v západním Švýcarsku.

Mezi Ženevou a Basilejí leží oblast, v níž našlo svou základnu několik desítek firem a firmiček zabývajících se výrobou přesných chronometrů. Za více než sto let byla naprostá většina výroby švýcarských hodinek soustředěna v podhůří švýcarsko-francouzského pohoří Jura. Místní samosprávy si na tom zakládají a pro návštěvníky připravily informační brožuru o všech místech, která mají s výrobou hodinek a její historií co do činění.

Hodinářská trasa, jež byla otevřena v roce 2001, má 38 zastavení (z toho sedm v samotné Ženevě - od slunečních hodin maďarského umělce Klara Kuchta až po exhibici značky Patek Phillipe) a podrobně seznamuje návštěvníky se zajímavým typem industriálního dědictví. Pozor: nejedná se o výlet na půl dne. Absolvovat všech 38 míst uváděných jako "zastavení" znamená projet 200 km, což udělá jen skutečný fanda a fajnšmekr.

Muzeum "časů"

Většina lidí nemá dostatek času, aby si historii jeho měření důkladně prozkoumala. Není potřeba zoufat, stačí navštívit Musée international d´horlogerie v La Chaux-de-Fonds, jež historii časoměrných přístrojů a udělátek pečlivě, podrobně a ve velkém shrnuje. V ruštině mají hodinky pro nás případný název - časy. Tvrdí se, že jedinou spravedlností na světě je čas. Měří všem stejně, neplatí na něj poslanecká imunita, modlitby ani úplatky. Jediné, co s ním můžeme dělat, je změřit jej.

V roce 1865 pojala zdejší hodinářská škola úmysl založit malé muzeum věnované kolekci starých hodin. Sbírka rostla, až nakonec musela být postavena nová budova shromažďující ve dvou patrech stovky exemplářů. K otevření došlo v roce 1974 a její zdi zdobí fresky švýcarského malíře a ilustrátora Hanse Erniho.

Své zastoupení tady mají i sextanty a astroláby měřící geografickou polohu. V minulosti se používaly hodiny vodní, přesýpací, hořící (na svíčce byly namalovány rysky, k nimž za daný čas svíčka dohořela), čas se měřil podle postupujícího stínu i váhy prokapané tekutiny. Malé modely historických dílen nabízejí pohledy do zákulisí výroby, o kus dál modře září obrazovky s promítanou audiovizuální show.

Hodinky za milion

Největší část Mezinárodního muzea hodin je logicky zasvěcena mechanickým časoměřičům, zejména těm švýcarským. V muzeu nemohou být zastoupeny všechny typy hodinek, které získaly nejrůznější ocenění. Ale reprezentativní výběr umožňující si udělat základní přehled se pod skleněnými poklopy najde. A asi každý se během prohlídky podívá na vlastní zápěstí, aby porovnal ty své s vystavenými kousky. Pokud v muzeu něco chybí, tak snad jen opravdu unikátní exemplář "slunečních hodin" ukazující čas i v noci. Takové extravagantní hodiny zdobí kladenské Floriánské náměstí. Místo stínů ukazují noční čas rozsvěcující se žárovky.

Mít na zápěstí "švýcary" se stalo otázkou společenské prestiže. Většina hodinek ukazuje stejně, čas a datum. Co mají značky jako Patek Phillipe, Longines, Piaget či už zmiňovaný Rolex navíc? Čas musí měřit stejně jako sovětské pobědy či československé "primky". U hodinek jde o čas a ne o nějaký ten briliant navíc či rubíny posázený vnitřní strojek. Nicméně preciznost provedení a kvalita materiálů je u "švýcar" celosvětově proslulá, a proto není divu, že vybrané kousky stojí i miliony korun. Leckterým šikulům tak stojí za padělání.

V Hongkongu se prodávají rolexky, tedy "hodinky s korunkou", za dvacet dolarů. Kdo nemá na pravé a touží po padělané image, zakoupí si časomíru mající úžasnou vlastnost. Rolexky z Hongkongu dokážou předběhnout za 24 hodin skutečný čas až o minutu. Padělaný časostroj připomíná předrevoluční vtip tvrdící, kterak bývalá země Sovětů měla všechno největší a nejrychlejší - včetně hodinek. Kvůli výrobcům z Asie by vtip měl někdo předělat.

Své muzeum má snad každá značka

Aby člověk pochopil hrdost Švýcarů na jejich výrobky, musí navštívit některé z muzeí po trase "údolí hodinek". Skutečně nejsou hodinky jako hodinky. Při toulkách západním Švýcarskem čas ubíhá nějak rychleji. Zvlášť, když se odbočí do čarokrásné přírody Jury. Hodiny se dají strávit v desítkách muzeí, jimiž je malá země pod Alpami proslavená. Snad každá značka hodinek má svou malou či větší expozici, někde je možné nakouknout do procesu výroby. Pokud se do směsi složené z procházky lesem a návštěv muzeí vmíchá trocha hořkosladké švýcarské čokolády, bude k totální spokojenosti chybět asi jen konto v místní bance.

Hodinky se staly natolik pevnou součástí našeho života, že jsme přestali vnímat jejich historii. Bezpečně provádějí svého nositele časem i životem a jejich užitečnost si člověk uvědomí, až když je nemá. Co na tom, že čas se zjevuje i na displeji mobilů. Hodinky jsou prostě součástí image každého svého majitele. Staly se pomocníkem i šperkem. Návštěva muzea v La Chaux-de-Fonds to připomene každému a coby bonus přidá notnou dávku historie i elegance.

Jak se tam dostat
Vlakem: Ze Ženevy i Basileje jezdí přímý vlak do Neuchatelu a odtud regionální spoj do La Chaux-de-Fonds.

Kde se ubytovat
EcoHotel L´Aubier: Příjemné prostředí na březích Neuchatelského jezera nabízí EcoHotel L´Aubier. Za dvoulůžkový pokoj zaplatíte 160 švýcarských franků (asi 2700 Kč). www.aubier.ch

Kam na jídlo
Restaurace L´ecole est finie: Budete-li odpočívat u Neuchatelského jezera, nevynechejte v Neuchatelu restauraci L'école est finie (Škola skončila) na Grand Rue 6.
www.lecole-estfinie.ch

Kam se jít podívat
Sýrárny a čokoládovny: Podrobnosti o některých muzeích, ale i sýrárnách a čokoládovnách naleznete na internetových stránkách švýcarské centrály cestovního ruchu.
www.mojesvycarsko.com.

Užitečné internetové stránky
www.watchwalley.ch web mapující celou trasu údolí hodinek se všemi zastaveními
www.mih.ch stránky muzea v Chaux-de-fonds
www.swisshotels.ch portál pro nalezení ubytování