Cestovní náhrady ocení firmy i lidé

Cestovní náhrady ocení firmy i lidé

Vysíláte svého pracovníka na služební cestu? Pak mu musíte také proplatit náklady s tím spojené. Nejde jen o úhradu účtu za hotel či jízdenky, ale i o stravné a další.
Náhrady by však neměly překročit určitou mez. Pokud se vejdou do limitů stanovených předpisy, může si firma náklady na pracovní cestu svého zaměstnance zahrnout do daňově uznatelných nákladů. Také pro pracovníka jsou proplacené částky daňově výhodné, protože je nezatěžují odvody.
Výši výdajů, které má firma proplatit, je třeba doložit. Zaměstnanec by tak měl předložit účtenky, jízdenky, fakturu z hotelu a podobně.
Sazby stravného upravují dva předpisy: jeden se používá v případě, že se jedná o cestu v tuzemsku, druhý pak určuje výši diet v případě, že se pracovník vydal do zahraničí. Sazby se pravidelně mění, předpisy, které jejich výši upraví pro rok 2006, se už připravují a budou vydány koncem tohoto roku.
V případě, že se jedná o tuzemskou cestu, rozmezí, v jakém se musí stravné pohybovat, udává vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí. Výše se různí podle počtu hodin, které v daném dni pracovní cesta zabere. V případě, že netrvá déle než pět hodin, stravné se až na výjimky neposkytuje.
Jedná-li se o cestu do zahraničí, sazby stanovuje Ministerstvo financí, a to pro jednotlivé země a v cizí měně.
V plné výši diety zaměstnanec dostane, pokud zahraniční pracovní cesta strávená mimo území České republiky trvá v daném dni déle než dvanáct hodin. V případě, že zabere méně než dvanáct hodin, je potřeba stravné upravit úměrně počtu hodin. Je také nutné oddělit zahraniční a tuzemskou část pracovní cesty, aby se náhrady nepřekrývaly.
Ne vždy ale může pracovník dostat stravné v plné výši. V případě, že je v ceně ubytování zahrnutá i hodnota například snídaně či večere, musí se diety krátit. A to o dvacet až čtyřicet procent za každé bezplatně poskytnuté jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře.
Stravné se tak například nemusí krátit, když bylo na konferenci zajištěné drobné pohoštění. Pokud by ale ubytování v hotelu zahrnovalo plnou penzi, na stravné nemá pracovník nárok.
V případě, že by pracovník jel na služební cestu vlastním vozem, náleží mu kromě náhrady za spotřebované palivo také takzvaná základní náhrada. Ta se počítá na kilometr a činí pro osobní automobily 3,80 koruny. Co se týče proplacení spotřebovaného benzínu či nafty, může si zaměstnanec vybrat: buď předloží účty od benzínové pumpy nebo dá přednost cenám stanoveným vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Náhrada se pak vypočítá z průměrné spotřeby a ujetých kilometrů a ceny pohonné hmoty. Při pohledu na nynější hodnoty u benzínových pump se ale jeví výhodnější účtenky předložit: například benzín Natural 95 dle vyhlášky "stojí" 27,40.
Vlastním automobilem může zaměstnanec odjet na pracovní cestu i do zahraničí. I v tomto případě má nárok na náhradu za ujeté kilometry a spotřebované palivo. Nicméně platí, že v cizí měně se účty za benzín proplácejí až po 350 kilometrech za hranicemi. Jel-li tedy zaměstnanec například do Rakouska a natankoval u tamní benzínové pumpy, přičemž najel v cizině 600 kilometrů, z ceny na rakouské účtence se bude náhrada počítat jen pro 250 kilometrů.

Tuzemské cestovní náhrady

Stravné
Trvá-li pracovní cesta v kalendářním dni pět až dvanáct hodin, činí stravné 58 až 69 korun.
V případě, že cesta zabere 12 až 18 hodin, může se stravné pohybovat v rozmezí od 88 do 106 korun.
Při delší pracovní cestě náleží zaměstnanci od 138 do 165 korun.
Při jízdě vlastním vozem
Za každý kilometr jízdy dostane pracovník takzvanou základní náhradu a proplacené spotřebované pohonné hmoty.
Základní náhrada činí 3,80 za osobní automobil, v případě motocyklu jednu korunu. V případě, že by se jednalo o soukromý autobus či nákladní automobil, záleží na dohodě.
Spotřebované hmoty je možné doložit v prokázané výši nebo vyjít z cen stanovených vyhláškou.
Zdroj: zákony ČR